Jelikož se často na debatě řeší, jaké by se měli používat oleje, tak jsem se pokusil tuto tématiku trochu rozebrat. V první řadě si musíme rozmyslet, jakým způsobem chceme provozovat auto, zda požadujeme co nejvyšší výkon a nebo jezdíme ráno do práce a odpoledne zpátky. Pokud provozujeme-li auto v městském případně kombinovaném provozu, pak je zbytečné utrácet vysoké sumy za plně syntetické oleje, plně nám postačí kvalitní minerál či polosyntetika.

Vedou se velké diskuze o tom jaký olej a od jakého výrobce je lepší, je to však víceméně jedno. Je důležité kupovat oleje od známých výrobců a nenechat se zlákat levným noname olejem od kamaráda, nebo ještě lépe slévaným ze sudu s původem nejasným, třebaže označeným světoznámým logem. U olejů jsou důležitým kritériem specifikace. Dalším kritériem pro výběr oleje je viskozita, – schopnost trvalého mazání,při námaze zachovat kontinuitu, nepřerušit ochranný povlak.

Dříve se používaly oleje podle ročních období. Na léto hustší a na zimu řidší. Dnes používáme převážně oleje celoroční. Značení viskozity je ve tvaru např. SAE 15W–40, písmena znamenají normu, první číslo nám udává možnost použití oleje v zimě a druhé číslo nám udává použitelnost oleje za vyšších teplot (v létě).

• Zimní označení vymezuje tzv. „startovatelnost“ motoru při nízkých teplotách. Obecně platí, že čím nižší je číslo zimní třídy, tím nižší může být teplota okolí, přičemž je zajištěno snadné spuštění motoru, tzn. olej není příliš viskózní („hustý“).
• Letní označení garantuje dostatečnou viskozitu oleje za vysokých letních teplot. Čím vyšší je číslo letní třídy, tím vyšší může být teplota okolí při zabezpečení dostatečného mazání motoru, tzn. olej není příliš nízkoviskózní, což by zapříčinilo trhání mazacího filmu.

Je samozřejmě možné používat i oleje jiné viskozity, jedná se zejména o oleje syntetické, v tom případě je potřeba být důkladně seznámen se stavem svého motoru. Jenže není olej jako olej. Poradíme, co znamenají jednotlivá označení a podle čeho se při výběru oleje řídit.

Zásada  pro výměnu a dolévání motorového oleje

Je nutné dodržovat a zajistit optimální podmínky pro dlouhou životnost pohonné jednotky. Mnoho motoristů se však těmito pravidly neřídí. Buď je neznají, nebo se nechají strhnout nějakou zaručenou radou typu „dej tam lepší olej, tím ničemu neublížíš.“ Často bývá opak pravdou.

1. Řiďte se pokyny výrobce  Při výměně oleje by se měl každý řídit pokyny výrobce daného vozidla a používat jen maziva jím určených specifikací. BMW používá produkty značky Castrol, nehraje významnou úlohu, ale specifikace ACEA či API (určují výkonnostní třídu) už důležitá je. Podle ní poznáte, zda olej splňuje požadavky vašeho motoru. Stejně tak je ale důležitá klasifikace SAE určující viskozitu. Výrobci motorových vozidel většinou dávají na výběr z několika různých tříd SAE.
2. Kvalita motorových olejů je dána nejen výrobcem, ale především výkonnostní třídou ACEA nebo API. Výkonnostní třídy určují, zda lze olej použít pro benzinové nebo vznětové motory, jde-li o náplň s prodlouženým intervalem výměny nebo třeba jedná-li se o vhodný olej pro motory s přímým vstřikováním paliva. Určují také, pro jak staré motory lze olej použít

Například:

API SJ značí, že jde o náplň pro agregáty z roku 1996 a mladší.

Označení ACEA A1/B1 popisuje standardní olej s běžnými intervaly výměny (písmeno „A“ znamená, že lze použít pro benzinové motory, „B“ pro dieselové). Značení ACEA A3/B3 se používá pro oleje vhodné pro vysokou zátěž a prodloužený interval výměny, ACEA A4/B4 zase pro agregáty s přímým vstřikováním.

Značení výkonnostních tříd je povýšeno nad vše ostatní. Je rozhodně důležitější než značka výrobce oleje! Tím, že do motoru nalejete místo maziva renomované firmy produkt od neznámého výrobce, prakticky nic nezkazíte. (Jistě rozdíly jsou, ale k poškození by rozhodně nemělo dojít.) Zato pokud zvolíte olej sebeslavnější značky s nesprávnou výkonnostní třídou, dáváte svůj motor všanc.

Minerál, či syntetiku?

Mnoho olejářů vám dnes řekne, že plně minerální ani plně syntetický olej už neexistuje. Přesto jde o zavedená označení z dřívější doby, která jsou hojně používaná mezi motoristy i dnes. Za plně syntetické oleje přitom podle tohoto klíče platí náplně se značením 0W či 5W (například 0W-40), polosyntetikou jsou produkty se značením 10W a za minerály se považují všechny další oleje s vyšším číslem – většinou se již používá jen 15W, velmi zřídka 20W.

Samotné číslo přitom vždy značí takzvanou startovatelnost motoru při nízkých teplotách. Čím je číslice před „W“ nižší, tím řidší olej máte před sebou. V zimě je tedy tekutější za studena a zpočátku lépe maže. „Pokud můžete podle pokynů výrobce použít do automobilu například 10W-40 nebo 5W-40, druhý jmenovaný bude vhodnější pro zimní provoz,“ vysvětluje Stanislav Král specializující se na vozy CitroënDruhá číslice za pomlčkou značí hustotu oleje za vysokých letních teplot. Čím vyšší číslice, tím může být okolní teplota vyšší při zajištění dostatečného mazání motoru. Příliš řídký olej by měl za následek trhání mazacího filmu. „V našich klimatických podmínkách jsou optimální třídy 40 a 50. 30 představuje dolní mez, 60 se užívá u speciálních olejů pro automobilové závody,“ rozebírá značení Král. Oleje s číslem 60 mají v běžném režimu vysokou hustotu i po zahřátí, což může negativně ovlivňovat výkon agregátu, při závodech ale pohonná jednotka pracuje v extrémním zatížení, více se zahřívá a pak má takovýto olej své opodstatnění.