Grindlay Peerless

Už dva roky sídlí restaurátorská dílna Národního technického muzea v nevzhledné budově garáží v zadním traktu budovy v areálu na pražské Letné. Ještě pár měsíců potrvá, než bude hotova rekonstrukce dílen v suterénu hlavní budovy.

Pro návštěvníky tu dávají dohromady motocykly, motory letadel, jízdní kola i další exponáty. „Jen na autech jsme v poslední době dělat tady nemohli, prostě se sem nevejdou,“ vysvětluje mistr restaurátorské dílny Štěpán Brabenec.

Teď tu pracují na unikátním britském motocyklu Grindlay Peerless s motorem o zdvihovém objemu válců 980 cm3 z roku 1929. „Unikátní je především v tom, že ač byl v oficiálním katalogu českého dovozce značky, v oficiálním výrobním programu nikdy nebyl,“ vysvětluje Štěpán Brabenec.

Restaurátoři musí také utírat prach

Je to totiž takový mix z dílů této továrny. Například rám pochází ze závodního stroje. V Česku pak k němu nějaké šikovné ručičky přidělaly sajdkáru a řadu dalších dílů. Dojezdil už před desítkami let a do vlastnictví muzea se dostal v dosti zuboženém, i když v podstatě funkčním stavu. Jen nádrž bude nutné zhotovit novou.

Na motorce se s přestávkami dělá od února a za pár měsíců by měla být vystavena ve vstupní hale muzea.

V Národním technickém muzeu v současné době pracuje tým šesti restaurátorů a další zaměstnanci jsou v hlavním depozitáři muzea v Čelákovicích.

Práce na restaurování nových přírůstků (i když tento motocykl prý není novým přírůstkem, již nějakou dobu ležel právě v čelákovickém depozitáři) nejsou jedinou pracovní náplní těchto zaměstnanců. „Připravujeme exponáty pro zápůjčky do jiných muzeí a institucí, v létě jsme například konzervovali desítky automobilů během stěhování do nových budov depozitáře, během pondělků, kdy je muzeum pro veřejnost uzavřené, zase napravujeme škody, které na vystavených exponátech napáchali návštěvníci. Věčný je boj s korozí.

Občas prý dokonce musí do ruky vzít hadr a udělat takzvané odprášení exponátů.

I opravy musí vypadat jako z minulých dob

Restaurování (a zde se exponáty důkladně restaurují a ne pouze renovují) je skutečně zdlouhavá práce, která kromě znalostí vyžaduje i trpělivost a schopnost rozhodování. Úkolem zdejšího týmu totiž není to, aby stroj vypadal jako nový, ale aby se z něho zachovalo co nejvíce možná původních dílů. Někdy se dokonce rozhodnou, že ten či onen exponát nebude po restaurování funkční, protože by nutné zásahy narušily jeho historickou hodnotu.

Zmiňovaný motocykl ovšem funkční bude a předvede se veřejnosti na různých veteránských akcích. Nebude ovšem moc nablýskaný, například lak na blatnících i rámu je dosti zašlá, občas jsou dokonce vidět strupy rzi. „My pouze chemicky zamezíme dalšímu šíření koroze,“ jinak díl necháváme být,“ vysvětluje mistr Brabenec. Konzervační lak, který se pak ocitne na povrchu, je možné kdykoli smýt.

Další doklad snahy o zachování dobového stavu jsme našli na dosud sejmutém výfuku motorky. Ten už dříve původní majitel opravoval pomocí mosazi. Restaurátoři použili tedy na dalších částech vyžadujících zacelení stejný postup. Navíc tyto „záplaty“ nijak nezabrušovali, i jejich čerstvé zásahy tedy vypadají stejně jako ty před mnoha desítkami let.