Škoda Sagitta

V poslední době se stále více o tom, že by škodovka měla začít vyrábět malý automobil, poprvé v historii automobilky. Ale není to tak docela pravda, protože už ve třicátých letech vznikl malý automobil s názvem Škoda Sagitta.

Když v roce 1934 skončila výroba malých aerovek, stal se nejlevnějším automobilem na trhu Škoda Popular, ale během doby se začal vylepšovat a modernizovat, čímž logicky zamířil mezi střední vrstvy a na trhu tak chyběl vůz nejnižší třídy. To byl důvod přijít na trh s novým modelem, pokud možno co nejjednodušším a cenově dostupnějším.

V roce 1937 vznikl sedm prototypů s označením Sagitta (název souhvězdí, česlý Šíp) s čtyřmístnou dvoudveřovou karosérií, podobnou zmenšenému Popularu. Vůz poháněl čtyřdobý vzduchem chlazený vidlicový dvouválec, umístěný napříč před přední nápravou a přišroubovaný osmi šrouby k centrální troubě, tvořící základ podvozku. Chlazení vzduchem probíhalo pomocí větráku poháněného řemenem od klikového hřídele. Nepoháněl však přední kola, ale zadní kyvadlovou nápravu z Popularu. Z objemu 844 cm³ dosahoval výkonu 11 kW při 3000 otáčkách za minutu, což stačilo na rychlost 75 km/h. spotřeba benzinu se pohybovala mezi pěti až šesti litry na sto kilometrů.

Převodovka 3+Z byla umístěna vzadu ve společného celku s rozvodovkou bez diferenciálu a výkyvnými polonápravám odpérovanými půleliptickými listovými pery.

Do sériové výroby se však pro ne příliš dobré jízdní vlastnosti Sagitta nedostala, když z technologických a ekonomických důvodů dostala přednost „Liduška“. Ale díky renovátorské dílně a paní Evě Ticové jej můžeme občas vídat na veteránských akcích. Škoda Sagitta se tak vlastně stala jedním z nerealizovaných projektů.

Jen pro zajímavost, majitel jednoho z prototypů s ním v letech 1939 až 54 ujel sedmdesát tisíc kilometrů bez větších oprav. Pouze jednou zabrušoval ventily, měnil těsnění pod hlavou a prasklý klínový řemen.