Nezařazené
Uhlíková vlákna budou dostupnější
Nový způsob zpracování uhlíkových vláken, z nichž by se mohly vyrábět cenově dostupné automobilové karoserie, vyvíjí automobilka BMW.
Uhlíková vlákna jsou o polovinu lehčí než ocel a dají se z nich zhotovit součástky, které ocel předčí v pevnosti. Jenže jejich výroba je dlouhá a drahá. BMW nyní zkouší nový výrobní postup, při němž výroba součástek z uhlíkových vláken trvá jen minuty, namísto dosavadních hodin.
Automobilka chce tímto způsobem stavět karoserie pro elektromobily svého konceptu Megacity, které by měly přicházet do výroby od roku 2013. Zatím však není jasné, kolik by měla „dostupná“ karoserie pro luxusní BMW stát.
Deset zásad pro nižší spotřebu
Jedna obecná rada na to, jak jezdit autem levněji, neexistuje. Ale ve chvíli, kdy stojí benzin už 35 korun za litr, je dobré si říct, jak dosáhnout toho, že nebudete k pumpě muset tak často jak jiní řidiči se stejným typem vozu.
Samozřejmě je lepší, když máte novější typ vozu, který už má v sobě zabudované některé elektronické pomocníky pomáhající snižovat spotřebu. Například systém start&stop, který se už stává pomalu standardem. Nebo energeticky méně náročné svícení, ideálně LED diodami.
Ale i tehdy, pokud jezdíte poněkud starším vozem nebo autem od výrobce, který dosud ekologické pomocníky nenabízel, můžete spotřebu srazit dolů o desítky procent.
Upravit styl jízdy: Není absolutně nutné začít jezdit hlemýždím tempem. Zpočátku postačí uvědomit si několik drobností. Například při dojíždění ke koloně před semaforem je možné brzdit motorem, případně (pokud v tu chvíli jedeme do kopce) můžeme vyřadit rychlost a dojet setrvačností. Samozřejmostí je včasné řazení na vyšší stupeň, dobré je zapomenout na snahu o co nejrychlejší rozjezd od semaforů v křižovatce či na závodění s vozem v levém pruhu na dálnici. Takto lze dosáhnout spotřeby nižší minimálně o deset procent, řada lidí tak sníží četnost tankování.
Předvídat: Mnozí lidé v autě vyřizují pracovní záležitosti, telefonují, jedí, krášlí si obličej a podobně. Je pak jasné, že jim nezbývá moc času přemýšlet o tom, že se blíží zatáčka a že je třeba včas podřadit a brzdit motorem, že za horizontem bývá semafor a na něm obvykle červená. Na druhou stranu, ti, kteří takto přemýšlet dokáží, obvykle jezdí s nižší průměrnou spotřebou.
Plánovat cestu: Popojíždíme-li v zácpě, spotřeba jde dramaticky nahoru. Také projezdíme více, když spěcháme na dohodnutou schůzku a podvědomě tlačíme na plynový pedál více. V mnohém pomohou navigace, zvláště ty, které umí reagovat na dopravní zpravodajství, ale ještě lepší je vyjíždět s časovou rezervou. V tomto případě je konkrétní úsporu paliva odhadnout, ale jistě jste slyšeli o těch, kterým v zácpě na D1 v zimě došel benzin či nafta.
Vypínat motor. Systém start&stop to udělá za vás. Pokud ho ale nemáte, můžete prostě otočit klíčkem a motor vypnout. Určitě se to vyplatí u závor u nádraží, kde vlaky obvykle blokují silnici dlouho, také u přenosných semaforů, které bývají instalovány na opravovaných mostech kvůli zajištění kyvadlového průjezdu vozidel. Pokud je vůz používán téměř výhradně ve městě, může důsledné vypínání motoru pomocí systému start&stop uspořit půl litru i více.
Používat tempomat. Elektronika zajistí optimálnější přívod paliva do motoru, než to dokáže většina řidičů. Kromě toho, že vás správně nastavený tempomat může ochránit před pokutou (a ty adaptibilní dokonce i před nehodou), obvykle zjistíte, že vás cesta stála méně litrů než bez něho. Úspora díky používání tempomatu může dosáhnout zhruba půl litru na sto kilometrů.
Odlehčit auto. Pokud vozíte v zimě v kufru pytlík s pískem, lopatu, řetězy, popřípadě jinou výbavou, postupně nastává čas, abyste to uložili do garáže či do sklepa. I staré noviny a časopisy leccos váží a už starý Henry Ford říkal, že hmotnost auta je největším nepřítelem ve snaze o snižování spotřeby paliva. Čím menší vůz s menším motorem máte, tím více jsou nadbytečné kilogramy na spotřebě znát
Sundávat nosič. Většina z nás vyráží na kola nebo na lyže jen o víkendu. Přesto střešní nosič vozíme po celý rok. Přitom je třeba si uvědomit, že i vhodně zvolený tvar zpětného zrcátka, dokáže o desetinky snížit spotřebu paliva. Co potom asi udělá s průměrnou spotřebou neforemný nosič…To samozřejmě platí i o různě amatérsky vyrobených spoilerech a dalších ozdobách. I prázdný střešní nosič zvýší spotřebu o několik desetin, jízda s rakví či koly na střeše i o více než litr.
Dofouknout pneumatiky. Nejenže je jízda na podhuštěných pneumatikách nebezpečná, ale navíc se prodraží. Přitom vzduch se obvykle na čerpacích stanicích získá zdarma. Tady lze uspořit minimálně několik desetin litru. Pokud vás letos čeká koupě nových pneumatik, zkuste uvažovat o tom, zda by se pro vás nehodily ty se sníženým valivým odporem. Od renomovaných výrobců mají už i poměrně slušné jízdní vlastnosti.
Používat kvalitní palivo. Dlouhodobé používání nekvalitního paliva vede k tvorbě usazenin v motoru, což samozřejmě zvyšuje tření a následně spotřebu. To už vůbec nemluvíme o zkracování životnosti. Pokud navíc tankujeme palivo, které má nižší oktanové (u benzinu) nebo cetanové číslo (v případě nafty) a chceme jezdit stejně rychle jako dříve s kvalitním palivem, pak logicky musíme více šlapat na plyn… Odhad, o kolik nekvalitní palivo zhorší spotřebu, se zdráhají říct i kovaní odborníci. Záleží na tom, jak hodně je to které palivo nekvalitní. Minimálně však půjde o několik procent.
Měnit olej - Moderní vozy už olej takzvaně nežerou. Takže s jednou náplní jezdí desítky tisíc kilometrů. Jenže olej stárne, jeho mazací schopnosti se zhoršují, narůstá tření a opět spotřeba. Zvláště u vozů, které jezdí často krátké vzdálenosti se studeným motorem, se vyplatí mít kvalitní olej a měnit ho minimálně v předepsaných intervalech. I tímto způsobem lze spotřebu o několik procent snížit.
Sdílení: Facebook
Kdy přezout pneumatiky ?
Nejdůležitějším faktorem by měly být provozní podmínky, tedy teploty vozovky a vzduchu.
Optimální pro zimní pneumatiky jsou teploty pod 7°C. Při dosažení těchto nízkých teplot je již předpoklad nejen toho že v některých místech může být vozovka namrzlá, ale směs zimní pneumatiky je právě pro tyto a nižší teploty optimalizována.
Naopak při teplotách nad 17°C je vhodné použít letní pneumatiky neboť nad touto hranicí teplot dochází ke zvýšenému opotřebení zimních pneumatik. Kolem 30°C pak jízda na zimních pneumatikách může být na suché vozovce nebezpečná.
Samozřejmostí je u letních pneumatik to že je zásadně nepoužíváme na sněhu, kde se vozidlo stává přímo neovladatelným. A to vzhledem k vzorku pneumatiky.
Kdy měnit pneumatiky?
- Budete-li odkázáni na pneuservis – buďte prozíravý – objednejte se včas!
- Druhým výhodnějším způsobem je vlastnění a skladování druhé sady pneumatik.
Jednoduše si můžete potom dle aktuálního stavu počasí namontovat zimní, nebo letní sadu.
Naše doporučení proto zní – vždy si například v září (zimní pneumatiky) a v únoru (letní pneumatiky), zajeďte do servisu vyvážit (převážit) pneumatiky. V servisu vás rádi uvidí a vše vám udělají i na počkání, ale hlavně budete mít připraveny pneumatiky na nadcházející sezónu.
Ideální pneumaika součastnosti – test
-
musí být bezpečná - má mít kladný vliv na spotřebu paliva automobilu – také na životní prostředí
Valivý odpor Jedná se o tření v tomto případě mezi gumou a silnicí.
- Nízký valivý odpor šetří spotřebu automobilu.
- Vysoký valivý odpor má dobrou přilnavost.
Pneumatiky zaručující nízkou spotřebu chtějí evropští zákonodárci dokonce časem přikázat všem autům.
Pneumatiky buď dávají autu výbornou stabilitu na vodou zalité silnici, nebo nejsou tak bezpečné ve velkých loužích, zato snižují spotřebu paliva, potvrdil test.
Ve srovnání sedmi sad letních plášťů z aktuální nabídky rozměru 205/55 R16 91 V se s protichůdnými požadavky nejlépe vypořádaly Continentaly Premium Contact 2. V internetových obchodech je v daném rozměru seženete za cenu okolo 1 900 korun.
Srovnávací test měl 3 hlavní disciplíny.
Bezpečnost na suché letní silnici, na mokré vozovce a ekologii spojenou s valivým odporem pneumatik.
Na druhém místě se umístila pneumatika Pirelli Cinturato P7. Následuje trojice se známkou „doporučené“: Bridgestone Turanza ER 300 Ecopia, Dunlop SP Sport Fastresponse a Nokian V.
Ještě o kousek horší hodnocení zůstalo GoodYearu Efficient Grip a Michelinu Energy Saver. Ty ztrácely body při testech na mokré vozovce. Při nich se sleduje, jak auto brzdí, jak drží jízdní stopu v zatáčce či jak se vyrovná s aquaplaningem.
Test letních pneumatik GTÜ a ACE
Pneumatika
- mokrá silnice (max. 80 bodů) suchá silnice (max. 40 b.) Ekologie / Spotřeba
- (max. 40 b.) Cena* (Kč) Hodnocení
- Continental
- PremiumContact 2 76 35 31 7600 142 (velmi doporučené)
- Pirelli
- Cinturato P7 68 35 33 7480 136 (velmi doporučené)
- Dunlop SP Sport
- Fastresponse 59 37 35 7120 131 (doporučené)
- Nokian V 66 30 33 8570 129 (doporučené)
- Bridgestone Turanza
- ER 300 Ecopia 59 38 26 8080 123 (doporučené
- s výhradami)
- Goodyear Efficient Grip 52 33 38 7400 123 (doporučené
- s výhradami)
- Michelin Energy
- Saver 48 34 30 8000 112 (doporučené
- s výhradami)
- Poznámka: cena za celou sadu podle českých on-line obchodů
- Pramen: GTÜ, AutemBezpečně.cz
Mitsubishi Lancer 2.OT Ralliart
Toužíte po sportovním svezení, avšak kultovní Mitsubishi Lancer Evolution je pro vás příliš ultimativní? Nevadí. Nový Lancer Sportback Ralliart je alternativou mezi standardním modelem a touto ikonou motoristického sportu. Navíc je praktický.
Mitsubishi Lancer Ralliart je spojovacím článkem mezi standardními verzemi modelu Lancer a ikonou Lancer Evolution. Jeho posláním je přenést sportovní geny a tradici závodních vozů této značky širšímu publiku. Má k tomu je celohliníkový přeplňovaný čtyřválec 1998 cm3, který disponuje výkonem 177 kW (240 k) a momentem 343 N.m. Jde o stejný agregát, jaký pohání verzi Evolution, zásadní rozdíl je v turbodmychadle, které je vybaveno standardně jednokomorovým vstupem výfukových plynů na rozdíl od Evolutionu, který má dva. Podle tabulkových údajů by Lancer Ralliart měl mít jen málo konkurentů. Praxe je však malinko jiná. Lancer Sportback totiž vůbec nepůsobí, že mu pod kapotou pracuje zmíněných 240 koní, ať se pohybujete v kterémkoli poli otáčkoměru, pouze těsně pod omezovačem ze sebe vydá to nejlepší. Výkonová křivka je hodně plochá bez výrazného vrcholu, který by vás zarazil do sedadel. Výkonu ale odpovídá spotřeba paliva, pohybující se kolem dvanácti litrů benzinu na stovku kilometrů. Sílu motoru na všechna kola přenáší šestistupňová dvouspojková automatizovaná převodovka TC SST.
Její největší předností je minimální časová prodleva a ztráta výkonu mezi změnami rychlostních stupňů. Navíc můžete řadit manuálně páčkami z hořčíkové slitiny pod volantem, anebo pákou na středovém tunelu. Při sportovnější jízdě je řazení páčkami určitě výhodnější a příjemnější. Ale nemůžeme se zbavit dojmu, že v případě manuálního ústrojí by byl řidič s vozidlem více spjatý. Při hodnocení jízdních vlastností musíme chtě nechtě Sportback Ralliart porovnávat s Lancerem Evolution, protože jejich pohonná ústrojí jsou hodně podobná. Ralliart disponuje pohonem všech kol s aktivním středovým a zadním mechanickým samosvorným diferenciálem. A právě Evo má aktivní také rozdělování točivého momentu mezi koly zadní nápravy (AYC). Ve výsledku to znamená, že Ralliart o něco hůře drží stopu a je více nedotáčivý, což lze při rozdělení jeho hmotnosti 59 % na přední a 41 % na zadní nápravu očekávat. Ale pozor! Hovoříme však o srovnání s verzí Evolution. Proti Sportbacku s pohonem přední nápravy je chování verze Ralliart jistější a vyváženější, pochválit musíme také strmější a přesnější řízení. Běžný řidič se s ním navíc sžije mnohem snáze než s extrémním Evem, což považujeme za další přednost. Brzdy by však mohly mít rychlejší a ostřejší nástup.
Sportback Ralliart sice nedosahuje výkonů Lanceru Evolution, ale vzhledem s ním může směle soupeřit. Nechybí mu totiž agresivní styl s mohutnou maskou chladiče, prahovými spoilery, rozměrným křídlem na odtokové hraně střechy, osmnáctipalcovými koly s grafitovým lakem nebo hliníkovou kapotou s nasávacími a ventilačními otvory. Totéž můžeme říci o provedení a vybavení interiéru, zahrnujícím sportovní dobře tvarovaná sedadla, sportovní multifunkční volant nebo sedm airbagů včetně toho kolenního. Proti běžnému Lanceru je Sportback mnohem praktičtější, i když základní objem zavazadlového prostoru 288 l je na 4585 mm dlouhý hatchback přece jen skromný.
Mitsubishi Sportback Ralliart, který se v době testu prodával za 839 900 Kč, je rozhodně zábavný automobil, který běžnému řidiči nabídne nepopsatelné zážitky z jízdy. Připadal nám však až moc umírněný, i když dravým výrazem naznačuje něco úplně jiného. Na druhou stranu poskytne dostatek komfortu (navzdory tomu, že jeho volant neseřídíte podélně), místa posádce, bohatou výbavu nebo praktické vlastnosti.
Nabušené Mini
Příznivci návalů točivého momentu dostanou přemotorovaný dieselový Cooper SD na letošním ženevském autosalonu.
Mini podle posledních zpráv přiveze do Ženevy jeden velmi silný dieselový motor, který bude k dispozici v modelu s označením Mini Cooper SD. Nový motor se pravděpodobně neobjeví jen pod kapotou malých Mini, ale také v SUV Countryman. Automobilka ale zatím neuvolnila oficiální informace.
Spekuluje se, že prozatím nejsilnější naftový motor v Mini bude mít objem 2,0 l a výkon 143 koní – tím by se ale nejednalo o nový motor nýbrž o odladěný dvoulitr z BMW 118d nebo 318d. Ve hře je ale ještě varianta se silnější verzí současné šestnáctistovky, která by nemusela tolik zatěžovat přední poháněnou nápravu Mini.
Mini Cooper SD bude mít největší točivý moment (mluví se o hodnotě 300 Nm) ze všech Mini v historii. Překoná dokonce i ostrý benzínový Mini John Cooper Works. Nevyrovná se mu ale výkonem a dost možná ani charakterem. Po představení v Ženevě bude nová verze Cooper SD uvedena do prodeje do léta. Cenu si ještě netroufneme odhadovat.
Nejmenší MINI
Koncept Rocketman se líbil, a přestože měl hlavně předvést nový design Mini, jeho skromné rozměry nebyly dílem náhody. Britové přemýšlí o expanzi směrem dolů.
Šéf marketingu Mini Ian Robertson prozradil, že malý koncept Rocketman s velkou pravděpodobností zamíří do výroby. Studie, vystavená v Ženevě, byla původně především ukázkou změn ve smýšlení designérů značky, kterou nedávno opustil Gert Hildebrand, zodpovědný za tvary všech dosavadních modelů Mini. Nový šéfdesignér Anders Warming předvedl Rocketmanem vlastní vizi.
Veřejnost však na auto zareagovala dobře a značka, jejíž sláva kdysi vyrostla na jednom z nejmenších aut světa, vážně uvažuje o expanzi směrem dolů. Mnoho lidí totiž kritizovalo velikost posledních modelů, především crossoveru Countryman. Návrat do segmentu A by byl pro Mini také jistým návratem ke kořenům.
Dobrý smysl dává rozhodnutí i z jiného důvodu – od malých Mini totiž nikdo nečeká víc než dvě použitelná sedadla a náznak kufru. Ani základní Mini, bojující v segmentu B, nenabízí víc. Rocketman by mohl dát řidičům to samé s ještě nižší hmotností. Ian Robertson řekl doslova, že Mini je zvlášť dobré v hledání moderních interpretací věcí dávno minulých. Připomněl také jinou skutečnost – všechny koncepty nového Mini nakonec vždy skončily ve výrobě.
Kdy by se mohl Rocketman objevit na trhu nevíme, ale Mini je v současnosti zaměstnané vývojem příští generace svého základního modelu. Třídveřový hatchback a kabrio zůstávají podle Robertsona páteří nabídky automobilky. Jejich třetí generace se objeví za dva roky. Teprve pak bude mít Mini volné prostředky na dokončení zcela nového menšího modelu, nedělejte si tedy naděje před rokem 2014, a spíš ještě později.
Vídeňská Classic C…
Vídeňská Classic Car Show 2011 byl první ročník výstavy youngtimerů a oldtimerů, která se má v budoucnu konat každé dva roky. Ob rok se bude střídat s vídeňským autosalonem, který naopak prezentuje nejnovější automobily.
Mezi vystavovateli byli zastoupeni nejen rakouští prodejci postarších vozů, ale také servisy, prodejci náhradních dílů, výrobci replik, muzea a firmy renovující staré automobily.
Návštěvníci si mohli na vídeňském výstavišti prohlédnout zástupce většiny renomovaných značek z Evropy a Severní Ameriky, ale i rarity, známé jen několika nadšencům.
Ferrari zastupoval supersport F40, poslední model značky, nad kterým dohlížel zakladatel firmy, „comendatore“ Enzo Ferrari. Jeho název odkazoval na výročí 40 let od založení značky, vůz jezdil díky vidlicovému osmiválci s dvojitým přeplňováním až 324 km/h.
Lamborghini bylo zastoupeno Espadou, luxusním čtyřmístným vozem, téměř pět metrů dlouhým. Automobil typu gran turismo poháněl tradiční čtyřlitrový dvanáctiválec a díky přepychovému interiéru se mu rovněž přezdívalo italský Rolls-Royce.
Z vozů Rolls-Royce bylo možné si prohlédnout modely Silver Cloud, Phantom VI či Corniche. Bílý Silvr Cloud je možné si pronajmout, z přiložených fotografií je patrné, že třeba na svatbu.
V hojném zastoupení byly i vozy Porsche, nechyběl 356 Roadster, několik verzí 911, ale i závodní model 917, a to jak v originálním provedení, tak jako replika. Prvně jmenovaný se pyšnil zbarvením Martini, replika oblékla modrooranžové válečné barvy Gulfu. Kterému vozu to sluší více, je už na názoru každého z vás.
Z těch raritních kousků zmiňme například rakouský sporťák Ledl AS 160. Ten poháněl 1,6 litrový motor Ford o výkonu 72 kW a byl vyráběn mezi lety 1983 a 1986. Rakouským zástupcem byl i Puch 500, alias licenční Fiat 500. Ten se v několika verzích vyráběl mezi lety 1957 a 1975 v Grazu.
Součástí Classic Car Show 2011 byla i výstava Racing Champions Days 2011. Na té se představily především závodní automobily sponzorované rakouským Red Bullem. Část exponátů byla interaktivní, a tak se návštěvníci mohli projet v simulátoru Citroenu C4 WRC, či vyměnit pneumatiky na formuli 1 týmu Red Bull Racing.
Z vystavených vozů nezapomeňme na závodní Volkswagen Touareg pro Rallye Dakar, Fabii S2000 či Audi R15 TDI ze závodu Le Mans.
Classic Car Show 2011 probíhalo mezi 13. a 16 lednem na vídeňském výstavišti, v bezprostřední blízkosti zábavního parku Prater. Paralelní výstavou bylo Auto 2011, prezentující značky koncernu Volkswagen
Tank, nebo želva?
Cord 812
Pak zařval kompresorovým V8, zařadili jsme pouhým malíčkem a s protáčejícími se předními koly pod kapotou tvaru rakve vyrazili Prahou.
Není mnoho automobilů jako tento cord, které by vás nadchly tolika nezvyklými řešeními. V případě „osmsetdvanáctky“ někdy praktickými, jindy naopak trucujícími, ale každopádně futuristickými a designově i konstrukčně zajímavými. Tváří v tvář jednomu z 1278 vyrobených Cordů 812 padne nejdříve do oka plochá kapota s dominantními horizontálami žeber přivádějících chladný vzduch k rozpálenému přeplňovanému osmiválci. Přezdívka coffin, tedy rakev, je zcela na místě.
Někoho tu pohřbili zaživa, po nastartování se totiž obvodovými štěrbinami vyvalí záplava decibelů a čtyři větve výfukového potrubí hrdě vystavené na odiv se neklidně chvějí v průchodkách kapotou i blatníky. Chybí jen cedulka Nedotýkati se, protože skoro pětilitrový V8 o 190 koních trubky během pár minut rozpálí i přes dvojité izolační opláštění.
Pohled do motorového prostoru stojí za to už kvůli rozložité pohonné jednotce Lycoming s nízkými plochými hlavami válců (postranní ventily, SV), korunované dvojitým spádovým karburátorem. Podélné uspořádání hnacího řetězce s převodovkou před rozvodovkou poháněné přední nápravy a motorem podélně za ní připomíná citroeny 30. let, či „Bohyni“ DS (1955-1975).
Ne náhodou se u Cordu postarali o dobrou servisní přístupnost rychlostní skříně. Léčba dětských nemocí filigránského mechanismu s předvolbou rychlostního stupně miniaturní páčkou pod volantem, ovládanou skutečně jediným prstem, totiž působila potíže při premiéře, stejně jako dnešním renovátorům.
Osmistovková řada se stala magnetem autosalonu v New Yorku v listopadu 1935. Když už nebylo na exponát přes hlavy zvědavců shluklých kolem stánku vidět, začali si později příchozí stoupat na nárazníky konkurenčních automobilů a soupeře Cordu z toho mohl trefit šlak. Na výstavu byly připuštěny pouze typy vyrobené nejméně ve sto kusech, jejich převodovka však stále trucovala a ozubená kola vypadávala ze záběru.
Erret Loban Cord, majitel koncernu sdružujícího více než 150 firem (!) včetně automobilek Auburn, Cord nebo Duesenberg sliboval měsíční objem produkce tisíc kusů. Jenže do Vánoc 1935 neuspokojil jedinou objednávku a za celý rok 1936 prodal pouhých 1174 atmosférických Cordů 810. Model 1937 přejmenoval na typ 812 a část série vybavil kompresorem (140 místo 92 kW). Dokonce nechal přetypovat rok staré neprodané kusy.
Sebevědomá značka dospěla k bankrotu, již druhému v její historii. První pokus uchytit se na americkém trhu s luxusem ozvláštněným pohonem předních kol a nízkým těžištěm, Cord L-29, pohřbila po třech letech (1929-1932) světová hospodářská krize. Olej do ohně tehdy přilili klienti včetně hollywoodských celebrit, jimž prokluzující odlehčená kola L-29 nedovolila za deště vyjet stoupání na Beverly Hills.
Vyzrálejší Cordy 810/812 patří k ikonám automobilové historie a po třiceti letech inspirovaly americké značky k oprášení pohonu předních kol: Oldsmobile Toronado (1966), Cadillac Eldorado (1967). Nás kromě extravagantního designu nadchl hlavně brutální zátah chraplavého přeplňovaného motoru. Předvolba řazení se sotva pěticentimetrovou dráhou mezi dvojkou a trojkou zatrucovala jen jednou, „zakousnutí“ naštěstí brzy povolilo. Není to legrace, pedálem spojky se nejen řadí, ale také startuje. Do mohutného volantu se ani v zatáčce nepřenášejí rázy od poháněných i řízených kol. Když jsme si dvěma kličkami po stranách přístrojové desky vyklopili hlavní světlomety (dlouhé bowdeny je třeba promazávat) a sešlápli akcelerátor, ostatní motoristé uhýbali ke krajnici.
Cesta v cordu příjemně ubíhá nejen díky měkkým lavicím vpředu i vzadu, dostatku místa nad hlavami a pro kolena. Posádka se může zabavit buď sledováním bezpočtu dnes už málo vídaných přístrojů včetně voltmetru, manometru mazání nebo teploměru se rtuťovým sloupcem. Dobové „lampové“ autorádio s reproduktorem nad čelním dvoudílným výklopným sklem umožňujícím náporové větrání je stále funkční. Jen chvíli trvá, než se elektronky nažhaví na provozní teplotu a zachytí některou z dnešních středních vlnových délek. Stanic vysílajících v tomto pásmu však ubývá, FM a webová rádia slaví triumf. Cord 812 rozhodně nepřijde zkrátka, ctitelů naladěných na jeho vlnu totiž neubývá a ceny dosahované při aukcích se pohybují v milionech korun, u ojedinělých kompresorových roadsterů dokonce v desetinásobcích.