Nový model KIA Optima
Automobilka Kia se přidává k davu bezemisních vozů. Na autosalonu v Soulu tak ukázala koncept povinného elektromobilu.
Zobrazit galerii možná ještě zajímavější než elektrické vnitřnosti (které má dnes každý druhý koncept na jakémkoliv větším autosalonu) je ale vnější kabát. Za designem totiž nestojí nikdo jiný, než Peter Schreyer, bývalý šéfdesignér Audi.
KIA ho najala mimo jiné proto, aby se definitivně zbavila korejské tvarové příchuti. V devadesátých letech jste skutečně nepřehlédli, odkud její modely pochází, na přelomu tisíciletí se to mírně zlepšilo, ale teď se chce značka od svých východních designových kořenů zcela oprostit.
Stačí se podívat na nový model KIA Optima a je vidět, že to myslí vážně. Nicméně právě koncept Naimo se uvnitř honosí dřevem z korejského dubu, čalounění střechy je z korejského papíru Han-ji a nefritová barva připomíná Celadonskou keramiku, typickou pro starou Asii. Schreyer přiznává, že v tomto případě je koncept zemí původu ovlivněn záměrně, ale zjevně to nevadí – od současné modelové řady se odlišuje natolik radikálně, že vybízí k zamyšlení, kam se design značky KIA asi vydá. Na tyhle tvary bychom si ale pro nejbližší budoucnost příliš nevsadili.
Koncept skrývá spoustu technických zajímavostí, například nemá stěrače. Jejich funkci nahrazují vysokotlaké vzduchové trysky na spodní hraně čelního skla, které kapky deště prostě odeženou.
Místo klasických palubních přístrojů je před řidičem panel TOLED, transparentní displej z organických svítivých diod.
Zadní dveře se otevírají proti směru jízdy, B-sloupek chybí a dělení dveří zavazadlového prostoru na dvě části už je out, takže jsou rozdělené na části tři.
Pohon zajišťuje elektromotor s výkonem 80 kW, což je 109 koní a točivým momentem 280 Nm. Maximální rychlost je slušných 150 km/h, ale důležitější je dojezd a dobíjení. Naimo má totiž pod podlahou Lithium Polymerové akumulátory o kapacitě 27 kWh, které mu zajišťují dojezd až 200 km a přitom se dají na 80% své kapacity nabít za „pouhých“ 25 minut. Pořád je to minimálně třikrát déle, než trvá obyčejné tankování, ale už je to lepší, než celá noc. Kromě režimu rychlého nabíjení má Naimo i bežný režim, který plně nabije
Povinná výbava auta od 1.1.2011
Od 1. ledna 2011 vstupuje v plnou platnost nová vyhláška která až na pár vyjímek platí již od druhé poloviny roku 2009.
V této nové vyhlášce je například zrušena povinnost mít rezervní pneumatiku (stačí mít pouze opravárenskou sadu na která dokáže defekt na pneumatice dostatečně spravit pro dojetí do servisu).
Mezi další povinnou výbavu vozidla od roku 2011 patří reflexní vesta.
Mezi největší změny patří změna obsahu autolékarničky. Především do lékárničky přibila resuctitační maska a termofólie pro zabalení poraněného a ochraně proti prochlazení. Nové typy lékárníček budou k dostání na většině čerpacích stanic a u prodejců autmobilů. Cena nové autolékárničky by se měla pohybovat kolem 300 Kč.
Povinná výbava pro motorová vozidly v kategorii M a N
- Výstražný trojúhelník
- Reflexní vesta – povinná bude podle novely od 1. ledna 2011
- Lékárnička – od 1. ledna 2011 se také změní obsah lékárniček pro automobily i motocykly
- Náhradní elektrické pojistky
- Náhradní žárovky
- Zvedák
- Klíč na matice kol
- Náhradní kolo , nebo speciální sadu na opravu pneumatiky.
- Další informace o povinné výbavě
- Autolékárnička pro rok 2011
Porsche model 918 Spyder
Porsche vyrábět model 918 Spyder, se již nějakou dobu ví. Nyní ale automobilka zveřejnila několik specifikací, na které se dnes podíváme. Prodej sice začne až v září 2013, ale Porsche již začíná přijímat objednávky. Pojďme si tento výjimečný automobil trochu přiblížit.
Jedná se o automobil s karoserií kupé, který má odnímatelné střešní panely. Ty můžete umístit do kufru a z vozu tak udělat ve chvilce otevřený kabriolet. Základ vozu tvoří hlavně uhlíková vlákna, takže můžeme očekávat nízkou hmotnost a velmi dobrou tuhost celé karoserie. Po designové stránce se jedná o opravdového krasavce a tak výrazný automobil se na trhu opravdu dlouhou dobu neobjevil. Vzhled tohoto vozu se tak trochu vrací do minulosti, protože některé jeho detaily a linie připomínají ultimativní supersport Carrera GT. Automobil na okolních obrázcích je samozřejmě pouze koncept, nicméně finálová verze by se od něj příliš lišit neměla, na což jsme velmi zvědaví. Přední částí dominuje obrovský nárazník s pořádnými nasávacími otvory, výrazný prolis na kapotě a klasické, pro Porsche typické světlomety. Můžeme si také všimnout výrazně vytažené boční části karoserie a výfuků, které jsou umístěny na boku vozu. Zdali bude toto řešení použito i u sériového modelu se zatím neví. Na zadní části najdeme úzká LED světla, přítlačné křídlo a nesmí chybět samozřejmě ani difuzor pro lepší přítlak.
Dynamika z vozu přímo čiší, je krásně přikrčený a působí opravdu agresivním dojmem. O interiéru se zatím nic moc neví, ale můžeme samozřejmě očekávat špičkové dílenské zpracování a sportovní vzhled. To, že se bude jednat pouze o dvousedadlový vůz, je patrné také z prvních obrázků. Ještě musíme rozluštit označení tohoto vozu. Je to jednodušší, než by se na první pohled zdálo. Můžeme na to jít hned ze dvou směrů. Číslo 918 znamená jak počet vozů, který bude vyroben, tak datum oficiálního zahájení výroby, které bude 18. září 2013. V americkém způsobu zápisu data je to 9/18. A čím bude tento automobil poháněn? Pro někoho bude možná překvapením, že se jedná o hybridní automobil, což se ke koncepci nekompromisního supersportu příliš nehodí, ale vůbec nepochybujeme o tom, že nás Porsche vyvede z omylu.
Motor je umístěný před zadní poháněnou nápravou a je to atmosféricky plněný osmiválec o zdvihovém objemu 4 litry, který dává nejvyšší výkon přes 500 koní. Už tento výkon by stačil k opravdu svižnému rozhýbání jakéhokoliv vozu, ale Porsche tento model osadí ještě dvojící elektromotorů, které vám dodají dalších 218 koní. Někoho možná potěší fakt, že můžete jezdit také pouze na tyto elektromotory, takže zcela bez emisí a ekologicky, ale šťáva vám dojde zhruba po 25 kilometrech a nabíjení na plnou kapacitu trvá 3 hodiny. Při tomto pohonu můžete také zapomenout na zrychlení z 0-100 km/h, které je v případě pohonu všech motorů dílem 3.2 s. Maximální rychlost vozu je 320 km/h, přičemž při pohonu na elektromotory je omezena na pouhých 100 km/h. Výkon je přenášen na zadní nápravu pomocí dvouspojkové automatické převodovky se sedmi stupni. A kolik si na tento automobil budete muset připravit peněz? No, málo to skutečně není a 645 tisíc Euro bez daně je právě ta částka, kterou bude Porsche požadovat. V přepočtu je to asi 15,8 mil Kč, což dělá z tohoto modelu jeden z nedražších vozů současnosti.
Mazda MX-5 GT
V dnešní novince potěšíme hlavně příznivce závodů a ultra rychlých vozů. Japonská Mazda totiž představila nový závodní model MX-5 GT, který se postaví v britském šampionátu proti konkurenčním vozům Porsche, Lotus a BMW.
Mazda MX-5 vždy platila ze jeden z nejlépe ovládaných sportovních vozů, za což mohl jednak skvěle vyladěný podvozek a řízení, ale také velmi nízká hmotnost, díky které je tento model skvěle agilní. Je to zkrátka ideální základ pro profesionální sportovní vůz. O naladění tohoto vozu se postarala společnost Jota Sport a jednou z jeho stěžejních vlastností je hmotnost, která činí pouhých 850 kg. Díky tomu nebylo nutné použít extrémně výkonný motor, ale o tom si povíme až později. Po designové stránce zde spousta věcí z klasické MX-5 zůstala, ale spousta jich také chybí. První šla pryč střecha, která byla nahrazena bezpečnostním rámem a výrazně vyztužuje karoserii. Celkově je karoserie tohoto modelu 17x pevnější, než jsou požadavky a pravidla FIA.
Přední část je od klasické MX-5 takřka k nerozeznání, ale nově zde najdeme sportovní nárazník a mohutný nasávací otvor. MX-5 má také výrazně vytažené nárazníky. Zadní část zůstala také zachována, dominují jí dvojité koncovky výfuku umístěné uprostřed a také výrazný difuzor, který zlepšuje přítlak na zadní poháněnou nápravu. Představený model byl vybaven také stylovými černými litými koly. Snaha ušetřit každé kilo je patrná a na tak výraznou úsporu byl použit karbon, ze kterého jsou například dveře, přičemž boční okna jsou z polykarbonátu, což také něco ušetřilo. Úspora je patrná také v interiéru, všechny zbytečné nebo méně důležité věci zmizely a zůstalo pouze u nezbytně nutných věcí a u těch, které byly potřeba pro dodržení pravidel FIA. V interiéru najdeme spoustu karbonových komponentů, závodní sedačky, speciální bezpečnostní pásy a také hasicí přístroj.
Hodně se toho změnilo také v prostoru pro motor. Nejvyšší výkon v klasické Mazdě MX-5 je 158 koní v případě, že si pořídíte čtyřválec o zdvihovém objemu 2 litry. Ten se sice stará i o pohon této speciální verze, ale výkon by to byl i přes nízkou hmotnost nedostatečný. Proto je vyladěn na 275 koní, které jsou na zadní kola posílané přes šestistupňovou sekvenční převodovku. Díky hmotnosti již zmíněných 850 kg zvládne tento sporťák zrychlit z 0-100 km/h za pouhé 3s a jezdec může pokračovat až k maximální rychlosti 258 km/h. O jízdních vlastnostech se zatím nic neví, ale podle oficiálních informací by měla být ovladatelnost podstatně lepší než u sériového vozu, který je ale v tomto ohledu jeden z nejlepších na trhu, což by mohlo z tohoto vozu udělat pro soupeře výrazného konkurenta. Určitě jste si také všimli válečného zabarvení, které je pro sportovní vozy nezbytně nutné. Kombinace zelené, šedé a oranžové je vcelku povedená a jedná se o barvy společnosti Jota Sport. Kromě nízké hmotnosti by měla být jedna z nejsilnějších stránek tohoto vozu také nízká pořizovací cena a nižší náklady na provoz, než u konkurence. Šampionát, pro který je MX-5 GT určena, zahrnuje 9 okruhů a bude probíhat až do listopadu.
Volkswagen Bora 1.8T 110kW
Z vozu značky Volkswagen Bora vyzařuje síla, elegance a sportovní duch.
Celkový vzhled vozu umocňují masívní nárazníky a ve standardní vybávě dodávaná litá kola.
Na přední masce zaujme emblém VW a obdélníková světla se sdruženými mlhovými světly a směrovkami.
U toho vozu stojí také za zmiňku velice elegantní a prostorný interiér, který vypadá dojmem, že tento vůz zapadá do vyšší třídy.
Naladění podvozku je tvrdší, ale nic neubírá na cestovním komfortu.
Aston Martin Virage
Dnes pro vás máme exkluzivní recenzi naprosto exkluzivního vozu, který pochází z Anglie. Jedná se o Aston Martin Virage, který vyplňuje díru v nabídce mezi modely DB9 a DBS. Pojďme se podívat, jak si v testu vedl.
Po designové stránce se jedná o klasický Aston Martin, což možná někoho zklame. Aston má stejný styl designu už opravdu dlouho, ale jedná se o klasiku, která má kořeny v bohaté minulosti, takže každý rok stejný vzhled jsme ochotni Astonu odpustit. Na první pohled vás vzhled stejně uzemní, stejně jako nás. Virage je majestátný, mohutný a zároveň agilní vůz a svou rychlost dává světu na odiv opravdu dobře. Přední části dominuje klasická mohutná maska chladiče, která je doplněna kapkovitými světlomety s LED diodami pro denní svícení. Líbil se nám také sportovní nárazník, který dodává vozu správný agresivní feeling. Zadní části dominují mohutné světlomety, dvě koncovky výfuku a také difuzor v barvě vozu. Nejdynamičtěji tento vůz vypadá při pohledu z boku, kdy vyniknou dynamické linie, dlouhý čumák a nízký profil bočního okna. Testovaný model byl opatřen stylovou bílou barvou, která k němu dobře sedla a má za následek, že ho na silnici jen tak někdo nepřehlédne.
Zalíbila se nám také stylová litá kola, pod kterými se krčí obrovské, karbono-keramické kotoučové brzdy s ještě většími třmeny. Interiér je přesně takový, jaký byste od Astonu očekávali. Je prostě úžasný, dílenské zpracování je na špičkové úrovni a interiér je střídmý a zároveň stylový. Dominantou interiéru je mohutná středová konzole a elegantní budíky, které jsou dobře čitelné i na přímém slunečním světle. Sedadla jsou také úžasná, najít si v nich vhodnou pozici není vůbec obtížné a dobře obepnou tělo i při sportovní jízdě. Co se týče prostornosti, tak na sedadlech je dostatek místa i pro vyšší postavy a vůz je pohodlný i na delší cestování. Aby také ne, jedná se o cestovní GT, které je přímo stvořené pro to, aby polykalo dálniční kilometry.
A teď se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu, což je samozřejmě motor. Pod kapotou tohoto stylového krasavce se ukrývá obrovský dvanáctiválcový motor o zdvihovém objemu 5935cc, který dává nejvyšší výkon 490 koní při 6500 ot/min a kroutící moment 570 Nm při 4750 ot/min. Zátah vozu je opravdu famózní, zrychlení z 0-100 km/h je dílem 4.6s a můžete pokračovat k maximální rychlosti až 298 km/h. Motor má hlavně úžasný zvuk, v nízkých otáčkách je takový hluboký a nabručený, v těch vysokých se ale změní ve vyloženě sportovní. S tímto motorem o vás budou vědět všichni v okruhu několika kilometrů. Poháněna je samozřejmě zadní náprava, a to prostřednictvím šestistupňové automatické převodovky, který sice není nejrychlejší, ale k celkovému charakteru vozu se hodí. Jízdní vlastnosti vám poskytnou jak dostatek komfortu, tak dostatek přilnavosti, Astonu se totiž podařilo vyladit podvozek a odpružení na takřka dokonalý kompromis. Větší nerovnosti jsou kvůli velkým kolům a pneumatikám s minimální výškou cítit, ale není to nic hrozného. Spotřeba je samozřejmě obrovská, ale to majitel takového vozu určitě řešit nebude.
Aston Martin Virage je úžasný kousek techniky zabalený ve stylovém a elegantním hávu. Je to prostě typický Aston, je dostatečně okázalý, ale zase ne přehnaně moc, jako jsou někteří jeho konkurenti. Nejvíce nás dostal motor, a to hlavně jeho zvuk, ze kterého vám naskočí husí kůže. Jízdní vlastnosti jsou skvěle vyvážené a vůz vám poskytne jak komfort, tak skvělou přilnavost
Vzácné Ferrari
Vzácné Ferrari 166 MM Touring Barchetta na prodej
Máte zbytečných přibližně padesát milionů korun a nevíte, jak je investovat? Měli bychom pro vás jeden zaručeně spolehlivý tip.
Koupit si nové auto za dva miliony dolarů není zrovna dobrá investice, pokud se tedy přímo nejedná o Ferrari postavené na zakázku. Ale jedno Ferrari by dobrou investicí být mohlo. Je ale poněkud staršího data výroby. To by vám ale nemělo vadit, protože podobné stroje prostě nestárnou.
A vůbec, Ferrari 166 je jeden z prvních modelů, který Ferrari kdy vyrobilo. Pod kapotou má zajímavost – dvoulitrový atmosférický motor s dvanácti válci. Výkon dosahuje na 142 koní a pětitupňová převodovka pomůže vozu akcelerovat na rychlost 160 km/h za 27 sekund. Modelů Touring Barchetta vzniklo jen 25.
Ferrari 166 MM Touring Barchetta výrobního čísla 0024 M, které je nyní v aukční síni RM na prodej, se představilo už v roce 1949 na autosalonu v Paříži v argentinských závodních barvách, tedy modro-žluté. Pak putovalo do Jižní Ameriky, přesněji řečeno do Argentiny, aby zde v roce 1950 vyhrálo závod v Mar del Plata.
V roce 1951 závodilo ve slavné rally Mille Miglia a pak se o něm dlouho nic nevědělo, než podstoupilo důkladnou restauraci. Výsledek vidíte na obrázku. Očekává se, že cena o hodně překročí dva miliony dolarů, tedy asi 40 milionů korun. (Arizona)
Nissan Leaf
Elektromobil Nissan Leaf vyhrál prestižní cenu. Porazil Alfu Romeo Giulietta, Opel Meriva i Dacii Duster.
Automobil s čistě elektrickým pohonem vyhrává anketu Evropské auto roku vůbec poprvé. Dříve se v anketě Car of the year prosadil i jiný alternativní pohon – v roce 2005 si titul odnesla Toyota Prius. Jinak ale vždy vítězily vozy s konvenčním pohonem spalovacím motorem.
O každodenní použitelnosti elektromobilu se dá samozřejmě spakulovat, nicméně to se projevilo i na rozdílnosti hodnocení. Zatímco někteří porotci z řad automobilových novinářů dali Nissan Leaf na úplně poslední místo, jiní ho umístili na první.
Nissan Leaf získal od porotců celkem 257 bodů a porazil tak druhou Alfu Romeo Giulietta o pouhých devět bodů. Opel Meriva získal 244 bodů, tedy jen o 4 méně než Alfa Romeo. Následují vozy Ford C-Max (224 bodů), Citroën C3 a DS3 (175 bodů), Volvo S60 a V60 (145 bodů) a Dacia Duster (132 bodů).
Nissan Leaf používá k pohonu elektromotor o výkonu 110 koní a točivém momentu 280 Nm, který umožňuje dojezd nějakých 100 – 160 km. Maximální rychlost je 150 km/h a jestli nechcete šetřit energií, dostane se na stovku už za 7 sekund.
JAK SPRÁVNĚ NAHUSTIT PNEUMATIKY?
Rada je velmi jednoduchá, tak že vám předložím tři varianty z kterých si můžete vlastním úsudkem vybrat.
Nejdůležitějším faktorem by měly být provozní podmínky, tedy teploty vozovky, vzduchu, hmotnost vozidla.
Zásadně nejezdíme nikdy na podhuštěných pneumatikách.
Varianta č.1: (optimální)
V tomto případě se řídíme doporučením výrobce vozidla a užitečným zatížením vozidla.
Na autě si najdeme tabulku s hodnotami zatížení vozidla. Většinou tato tabulka je uvedena v manuálu dodávaném s novým vozem, nebo ji najdeme nalepenou na krytu hrdla palivové nádrže vozidla, na sloupku nebo dveřích u řidiče nebo spolujezdce. Jsou i případy kdy tato hodnota je uvedena zespodu na přístrojové palubce.
U nákladních vozidel a pracovních strojů musí být nejvyšší tlak vyznačen na blatníku, nebo jiném místě čitelném z boku vozidla u nápravy (pneumatiky).
POZOR! Na štítku najdeme mnohdy více údajů. To platí hlavně u osobních aut, kdy tabulka obsahuje několik odlišných hodnot pro různé karoserie nebo motorizace shodného typu vozidla.
Proto si najdeme je-li to nutné, údaje platné pouze pro náš typ vozidla. Mohou to být tyto parametry, které musíme bezpečně znát před vyhledáním správného údaje:
- Druh/obsah motoru.
- Provedení karoserie. (Zde bývá často grafický symbol.)
- Rozměr pneumatiky.
- Zatížení vozidla.
Poslední údaj je pro nás do budoucna dosti důležitý, neboť se rozhodneme dle našich požadavků, zda jezdíme v autě plně zatíženém, nebo zda tento stav nastane jen výjimečně a normálně jezdíme třeba jen ve dvou osobách bez nákladu.
Podle toho zvolíme v tabulce hodnotu huštění. Tedy zda budeme hustit pneumatiky na tlak nižší nebo vyšší dle tabulky.
Nejdůležitější zásada u všech vozidel je taková že hustíme jednotlivé nápravy stejným tlakem i když např. přední náprava může mít nižší tlak než zadní, ale vždy na obou pneumatikách totožné nápravy shodný!
Je nesmysl jet pro těžkou věc do obchodu na běžně nahuštěných pneumatikách, stejně jako jezdit sám řidič na maximálně nahuštěných pneumatikách. Ty totiž při brždění bez zatížení mají zhoršený účinek, stejně tak jako dochází k většímu opotřebení z důvodu nerovnoměrného opotřebení dezénu.
Dle předpisu výrobce vozidla je nutné kontrolovat tlak v pneumatikách při každém tankování (plné) nádrže, (stejně jako kontrola motorového oleje). Ovšem kdo z vás to asi dělá?
Rozhodně tlak v pneumatikách kontrolujeme jednou měsíčně měřákem a pohledem před každou jízdou.
Osobně doporučuji kontrolovat tlak v pneumatikách nejméně každé tři měsíce, minimálně jednou za půl roku zkontrolovat tlak v rezervě a rezervu nahustit na nejvyšší tlak doporučený u daného vozidla.
Při výměně případně trochu odfouknout. Je dobré vozit si tlakoměr s sebou, ale neni to nutnost. Naopak na dovolenou ho doporučuji neboť rozdíly v hodnotách jednotlivých tlakoměrů nejsou vyjimkou a v zahraničí nás může zmást některá hodnota kterou neumíme převést na námi známou. Např. PSI, BAR a p.
Varianta č.2: (vhodná)
Touto variantou se rozumí huštění pneumatik výhradně dle tabulek doporučení výrobce konkrétní pneumatiky. I toto je optimální řešení, když koupíme pneumatiku jinou než jaká byla dodána a propagována u našeho nového vozu, lze se úspěšně řídit také tímto doporučením výrobce pneumatiky.
Pohybujeme se tak v optimálním tvaru pneumatiky, styku s vozovkou a odolnosti pneumatiky při jízdě ve stížených podmínkách – výmolech, terénu, staveništích. Dosáhneme optimálního kilometrového výkonu, který hlavně oceníme u kamionů a autobusů ve výsledných číslech úspor nákladů na ujeté kilometry.
Varianta č.3: (možná)
Další možností je úspora paliva – vykoupená horšími brzdnými vlastnostmi, mnohdy i nesouměrným opotřebením pneumatik.
Spočívá v tom že pneumatiky hustíme na maximální hodnotu doporučenou výrobcem vozidla a to i tehdy když nejedeme zatíženi. Výhody jsou ty, že hustíme stále stejně. Docílíme menší spotřeby, což v zimním období platí míň než v letním.
Tento způsob huštění se vyplatí tehdy když budeme jezdit méně a pneumatiky neopotřebíme dříve než mine jejich životnost. (Stáří.)
Nikdy však nehustíme pneumatiky na maximální hodnoty, které jsou napsány na pneumatice. Pneumatika samozřejmě tento tlak vydrží, ale nám to nic dobrého nepřinese a to ani v případě pracovních strojů.
Zda se tento způsob huštění vyplatí je velmi individuální, stejně jako je individuální způsob jízdy každého řidiče, který má na výkon pneumatik a výsledek ekonomických parametrů ze všeho největší vliv.
Tři veteráni
Obrazem a krátkým slovem představí tento článek na jedné straně nejznámější historický automobil, který byl příčinou masového rozvoje automobilismu, a na straně druhé dva téměř neznámé vozy vyrobené pouze v několika kusech v předválečném Československu
Jawa 750
V letech 1933 až 1935 se konaly tři ročníky dálkového automobilového závodu 1000 mil československých. Jelo se na trati Praha – Kolín – Havlíčkův (tehdy Německý) Brod – Jihlava – Velké Meziříčí – Brno – Břeclav – Bratislava a zpět – a ještě jednou tam a zpět, bez přestávky. Délka závodu byla téměř 1600 km. Pro poslední ročník tohoto náročného závodu postavila firma Jawa šest malých závodních speciálů Jawa 750, tři otevřené dvousedadlové roadstery a tři uzavřené, také dvousedadlové, coupé. Motory byly dvoudobé dvouválce o objemu 750 cm3.
V kategorii do 750 cm3 tyto vozy Jawa obsadily první tři místa (vítězný roadster projel trať průměrnou rychlostí 83,7 km/h) a rovněž získaly Teamovou cenu prezidenta republiky.
Do dnešních dnů se dochovalo jedno coupé, které prošlo časově (2001-2005) i finančně náročnou renovací a je vystaveno v NTM v Praze.
Škoda Sagitta
Ve třicátých letech experimentovala automobilka Škoda s návrhem malého lidového vozu. V roce 1937 bylo vyrobeno sedm prototypů tohoto automobilu, pojmenovaného Sagitta (lat. šíp), kdy čtyři byly postaveny jako coupé, dva jako cabrio a jeden sedan. Motor byl čtyřtaktní dvouválec do V, objem 845 cm3, výkon 15 koní při 3000 ot/min. Chlazení vzduchem bylo zajištěno čtyřlopatkovou větrákovou vrtulí před motorem. Převodovka měla tři stupně a zpátečku. Automobil dosahoval maximální rychlosti 70 km/h.
Kromě typu karoserie, jak již bylo uvedeno, se jednotlivé prototypy odlišovaly i v detailech. Některé měly boční okna zašupovací jako v knihovničce (viz. foto), jiné měly tato okna stahovací. Jeden kus neměl „samostatné“ zadní blatníky šroubované ke karoserii, jako ten na obrázku, ale pouze půlkruhové výřezy v bocích. Odlišností však bylo tolik, že by to rozsahem vydalo na malou studii.
Ze sériové výroby typu nakonec sešlo a prototypy byly rozprodány, ať už zaměstnancům firmy Škoda nebo externím zájemcům.
Na fotografii je Škoda Sagitta coupé a provozovatelem je Škoda Auto Muzeum
.