V roce 1895, kdy firma začínala, v ní pracovalo 7 lidí, včetně obou zakladatelů V. Laurina ( 1865 – 1930 ) a V. Klementa ( 1868 – 1938 ).

Původní pracovní náplní byla oprava a výroba jízdních kol. Od roku 1899 firma rozšířila výrobu o motocykl a od léta roku 1901 se účastnila mnoha závodů, ve kterých obsazovala přední místa. S rozšiřováním sortimentu a produkce motocyklů souvisel odpadající zájem o jízdní kola , jejichž výrobu proto firma roku 1905 ukončila. Již toho roku bylo vyrobeno několik zkušebních vozů. V roce 1907 se firma transformovala v akciovou společnost a vozy se začaly vyvážet téměř do celého světa. V roce 1925 došlo ke spojení mladoboleslavské automobilky s Plzeňskými Škodovými závody. Firma tenkrát upustila od účasti na závodištích a jako hlavní propagační tah zvolila dálkové jízdy svých vozů, například do Afriky a Indie. Během druhé světové války se výroba přeorientovala na produkty potřebné pro válku jako nábojnice, dělostřelecké granáty a např. součástky pro letadla. V posledních dnech válka bal mladoboleslavský podnik vybombardován, výrobu se ale podařilo brzy obnovit. Po vítězství komunistické strany v roce 1946, podnik byl znárodněn a mladoboleslavská automobilka vyčleněna jako samostatný podnik. Po pádu komunismu v roce 1989 byla nezbytná restrukturalizace podniku, která vyžadovala spoustu peněz a zkušeností. Všeobecně se soudilo, že obojí mohl přinést jen silný zahraniční partner. V roce 1991 zakoupil Volkswagen 30% akcií nově vzniklé akciové společnosti. Později podíl VW narostl na 70% a od roku 2000 je VW 100% vlastníkem.

Historie Škoda Auto – část 2.

V kalendáři světového automobilového sportu je několik podniků, které mají historii věhlas a magické kouzlo, jimiž převyšují všechny ostatní. Patří sem závod 24 hodin Le Mans, 500 mil Indianapolis, pouštní maraton Paříž – Dakar a také Rallye Monte Carlo (RMC), bezesporu nejslavnější automobilová soutěž. Na startu jejího 71. ročníku budou za pár dní také obě posádky továrního týmu Škoda Motorsport. Historie Rallye Monte Carlo sahá do roku 1911 a je spojena se třemi muži. Tím prvním byl Alexandre Noghes, prezident monackého Sport Automobile et Vélocipedique Clubu. Po zkušenostech s pořádáním cyklistických podniků přišel s nápadem zorganizovat automobilovou hvězdicovou jízdu z různých evropských měst do Monte Carla. V tomto centru zábavy a hazardu evropské smetánky trvala sezona takřka celý rok s výjimkou chladného ledna. Noghes chtěl uspořádat svůj automobilový podnik právě v tomto měsíci, což mimo jiné znamenalo povzbuzení společenského života. A tak našel podporu u druhého důležitého muže – Camilla Blanka. Jako syn zakladatele společnosti, která vlastnila slavné kasino, ihned pochopil, že by soutěž prospěla obchodu a přislíbil velkou finanční podporu celému projektu.

Třetím mužem, který se pro myšlenku soutěže nadchl, byl tehdejší monacký kníže Albert I. Stal se jejím patronem a věnoval i pohár pro vítěze. Nejslavnější automobilová rallye mohla odstartovat. Přihlásilo se 23 účastníků, z nichž se v cíli 28. ledna 1911 nejvíce radoval Henri Rougier na Turcat-Méry. Tak začala historie automobilové soutěže, jejíž pravidla se v dalších letech sice měnila, avšak světový zvuk vzrůstal. Automobilky s ambicemi přesáhnout významem hranice své země nemohly na Rallye Monte Carlo chybět. Platilo to i o československých vozech. Poprvé – v roce 1930 – se na 15. ročník RMC vypravili Ing. Rechziegel s M. Sochorem s Pragou Alfou. Skončili na celkově 12. místě, což byl rozhodně úspěch. V roce 1934 se na soutěž vydali jezdci na československých vozech Z, Walter a Aero. Právě s aerovkou dojeli Turek s Nahodilem na celkově 9. místě. V roce 1936, kdy se jel 15. ročník soutěže, byla mezi přihlášenými značkami poprvé i Škoda zásluhou Zdeňka Pohla a. Jaroslava Hausmana. Dvojice startovala z Atén v otevřeném voze Škoda Popular Sport s motorem o objemu 1,4 l, který pocházel ze silnějšího typu Rapid. Premiéra se vydařila – ve třídě dojela škodovka na 2. místě, v celkové klasifikaci byla dvacátá ze 72 startujících. Úspěch zúročila továrna sérií sedmdesáti vozů Škoda Popular Sport – Monte Carlo. V následujícím roce se stejná dvojice vypravila na nejslavnější soutěž podruhé, tentokrát se sportovním kupé Škoda Rapid. V cíli byla posádka na 3. místě ve své třídě, ale později dostala trestné body za to, že plocha zpětného zrcátka jejich vozu byla menší o 4 cm² než požadoval předpis. Tak klesli Pohl s Hausmanem o jedno místo níž ve třídě, celkově byli šestadvacátí ze 121 posádek na startu.

V Praze je před budovou Autoklubu přivítal vrchní ředitel automobilky Karel Hrdlička a ocenil jejich smysl pro fair play – oba jezdci měli dost času, aby zrcátko vyměnili, ale k takovému kroku se nesnížili. Automobilka si toho cenila víc než medaile. Na Rallye Monte Carlo nechyběly vozy Škoda ani po válce. Poprvé se tak stalo v lednu 1956, kdy bylo přihlášeno hned deset posádek s typy Škoda 440. Tři vypravila sama továrna, tři byly norské, tři finské a jedna švýcarská. Škodovky se sice neumístily na žádném předním místě, avšak v závěrečné rychlostní zkoušce se tři vozy dostaly mezi dvacet nejrychlejších, Miroslav Fousek zajel 14. nejlepší čas. Připomeňme, že se v tom roce přihlásilo 350 posádek! Ke startu v roce 1960 vyslala automobilka tři vozy, za volanty dalších vozů Škoda seděli zahraniční jezdci. Ti také slavili úspěch – Norové Gjolberg s Martinsenem skončili 2. ve třídě, celkově byli jedenadvacátí. O rok později startovali v Rallye Monte Carlo jen zahraniční posádky. Finové Keinänen s Eklundem dojeli se Škodou Octavií v absolutní klasifikaci na skvělém 6. místě a vyhráli svoji třídu do 1300 cm³, když druzí byli rovněž s octavií Gjolberg – Martinsen. V roce 1962 se na start vypravil opět tovární tým tří vozů. Z 352 posádek jelo celkem 15 na škodovkách – kromě československých ještě z Norska, Finska, Dánska, Švédska, Rakouska a Polska. Třídu opět vyhráli Keinänen s Eklundem. V roce 1963 se radovali z prvního místa ve třídě (a patnáctého celkově) Gjolberg s Karlanem. V roce 1964 dojel ze tří továrních vozů do Monte Carla jen jeden, navíc se posádka Václav Bobek – Vojtěch Rieger nedostala do klasifikace vinou poruchy zapalování. Podobně skončila účast na Rallye Monte Carlo v roce 1968. Poprvé tehdy startovaly Škody 1000 MB s motorem vzadu. Ze tří vozů dva musely vzdát, jen jeden dojel do cíle. Velkého úspěchu na Rallye Monte Carlo se mladoboleslavská automobilka dočkala v roce 1977. Po devíti letech opět vypravila tři své vozy. Byly to Škody 130 RS, v té době bezesporu nejlepší sportovní vozy ve třídě do 1300 cm³. První dvě místa ve své kategorii obsadili Blahna – Hlávka a Zapadlo – Motal, v celkové klasifikaci to znamenalo 12. a 15. místo. Ze 198 posádek na startu a mezi podstatně silnější konkurencí to byl obdivuhodný výkon, zejména když uvážíme ventilový rozvod OHV a jen čtyřstupňovou převodovku. V jedné rychlostní zkoušce zajel Zapadlo dokonce 4. nejrychlejší čas!

Další kapitola značky Škoda na RMC se odehrála 90. letech. Poprvé v roce 1991, kdy automobilka připravila tři modely Favorit, tedy vozy s motorem vpředu a pohonem předních kol. Nejlépe se umístila posádka Pavel Sibera – Petr Gross, která vyhrála svoji třídu a celkově skončila na 25. místě. Tato dvojice vyhrála svoji třídu i v roce 1992, 1993 i 1994, přičemž v celkovém hodnocení byla dvakrát osmnáctá a jednou dvacátá. Byla to poslední sportovní sezona s favority, která skončila skvělým vítězstvím značky v soutěžním mistrovství světa ve třídě F2, tedy vozů s jednou poháněnou nápravou a motorem o objemu do 1600 cm³. Pohár FIA má dodnes čestné místo v muzeu Škoda Auto. V roce 1995 se nová Škoda Felicia na RMC ještě neobjevila, poprvé startovala až v roce 1996, kdy Sibera s Grossem dojeli ve své třídě na 4. místě. Skvěle dopadl rok 1997 – dvě felice skončily ve třídě F2 na prvním (Emil Triner) a druhém (Pavel Sibera), celkově na výborném 11., resp. 12. místě. Další start týmu Škoda Motorsport na RMC se odehrál v roce 1999, kdy se továrna rozhodla vstoupit mezi nejužší elitu světového soutěžního sportu. Tehdy představila Škodu Octavii WRC, speciál s pohonem všech kol a turbomotorem o výkonu 221 kW (300 koní). Její dva vozy sice zaplatily daň nováčka a nedojely do cíle, ale nastoupené cesty se továrna už nevzdala. A vyplatilo se jí to. V roce 2000 dojel Armin Schwarz s Octavií WRC na 7. a Luis Climent na 10. místě. Značka si připsala první mistrovské body v sezoně. V roce 2001 to bylo ještě lepší – Schwarz skončil čtvrtý a Belgičan Bruno Thiry osmý. Škoda Octavia WRC už měla své pevné místo ve světové špičce. V roce 2002 patřilo jezdcům Škody na Rallye Monte Carlo 10. (Toni Gardemeister) a 13. místo (Kenneth Eriksson). Co čeká značku okřídleného šípu na RMC v roce 2003, kdy za volantem nejnovějších Octavií WRC budou mistr světa z roku 1994 Didier Auril a jeho finský kolega Toni Gardemeister? Zanedlouho budeme vědět více. Bez ohledu na výsledek však můžeme už teď konstatovat, že v historii nejstarší automobilové soutěže má Škoda své pevné místo.