Honda FCX Clarity

Honda sice má výrobní linku na produkci vodíkových aut, ale zaměstnanci automobilky se na ní příliš nepředřou. Zatím totiž exemplářů současného modelu využívající tento typ pohonu – FCX Clarity vzniklo jen 86.

Většina jich jezdí v Japonsku a ve Spojených státech amerických, v Evropě jsou pouze dva. Jezdí s nimi novináři a třeba také poslanci Evropského parlamentu.Cena auta stanovena není, koupit se totiž nedá. I v USA, kde ho zákazníci mohou dostat domů, totiž jde pouze o tříletý pronájem za cenu 600 USD na měsíc. Pak si automobilka vozy opět stáhne a odveze do továrny v Japonsku.

Cena je v řádech desítek milionů korun

Přesto daleko od pravdy nebudou spekulace novinářů, kteří tvrdili, že se svezli v autě, které stojí desítky milionů korun.

Evropské zastoupení Hondy totiž přivezlo oba evropské exempláře do Čech, aby ukázalo, kam podle představ této automobilky směřuje budoucnost osobní dopravy.

Je to velmi logické, vždyť jedině v elektromobilu, který využívá palivové články, se energie obsažená v palivu využije ze 60 procent, zatímco v klasických autech se spalovacími motory je to třikrát méně,“ vysvětluje Thomas Brechmann, který je v evropské centrále Hondy zodpovědný za elektrické pohony.

Co je palivový článek:

• Jedná se o elektrochemické zařízení
• vyrábí elektrickou energii
• jde vlastně o galvanický článek
• k elektrodám jsou přiváděny palivo (k anodě) a okysličovadlo (ke katodě)
• mezi těmito dvěma oddělenými elektrodovými prostory se nachází elektrolyt
• na katodě se oxidační činidlo (většinou kyslík) redukuje na anionty (O2-), a ty pak reagují s H+ ionty na vodu

Místo prezentace nebylo situováno náhodně. Jezdilo se na Mělnicku, tedy poblíž Neratovic, kde je dosud jediná vodíková čerpací stanice na území ČR a také bývalé východní Evropy. (Článek o tankování vodíku přineseme o víkendu).

Ovládání vodíkové Hondy není nikterak složité, zejména pro ty, kteří se již svezli s hybridními modely této automobilky, tedy s Insightem, CR-Z či absolutní novinkou, kterou je Jazz hybrid.

Stačí volič jízdních režimů přesunout do pozice D, zmáčknout plynový pedál a může se jet. Samozřejmě z motoru se během rozjezdu ani další jízdy neozývá žádný zvuk. Je to logické, pod kapotou je stejně jako u elektromobilů, které „tankují“ ze zásuvky do baterií elektřinu, obdobný elektromotor .

Prostor jako v superbu

Do tohoto vozu se ovšem tankuje vodík. Konkrétně stlačený na 35 MPa. Do 171litrové nádrže se ho vejdou 4 kilogramy. Na ty podle údajů výrobce může auto ujet až 460 kilometrů, nám se při jízdě v autě obsazeném dvěma novináři, kteří se střídali za volantem během zhruba čtyřicetikilometrové trasy v poměrně členitém terénu, na ukazateli objevoval údaj značící aktuální dojezd cca 80-90 kilometrů na jeden kilogram vodíku. Reálný by tak zřejmě byl dojezd kolem 350 kilometrů.

Kromě snadného ovládání a pohodlí (vzadu je opravdu královské místo srovnatelné třeba se Škodou Superb) a samozřejmě ticha, které jen tu a tam rušilo bzučení a skřípání elektronických součástí zaujal na velmi, ale opravdu velmi rozbitých silnicích mělnického okresu komfortní podvozek. Ten dokázal velice dobře ztlumit nárazy, které se do karosérie přenášely od kol co chvíli zapadajících do výtluků.

Maximální rychlost, kterou výrobce udává na 160 kilometrů v hodině, jsme z logických důvodů vyzkoušet nemohli. Zrychlení z klidu na nějakých zhruba sedmdesát až osmdesát kilometrů v hodině je ale velice slušné. Pak už se přece jen dostavují limity motoru, jehož výkon je 134 koní.