Trevithickův parní kočár (1801)

V Anglii jezdil vůz hnaný parou, jehož konstruktérem byl Richard Trevithick. Jeho vůz měl dokonce jakousi primitivní převodovou skříň. Vůz to byl na svou dobu znamenitý, ale štěstí svému vynálezci nepřinesl. Zanechal po sobě dluh a i na jeho pohřeb bylo nutno uspořádat sbírku . . .

Terve roku 1873 se objevil – tentokrát ve Francii – spolehlivý a dobře ovladatelný parní vůz. Jeho konstruktérem byl majitel slévárny zvonů Amédée Bollée. Jeho silniční lokomotiva se jmenovala “L’Obéissante” – “Poslušná”. Byla dvanáctimístná, kotel byl umístěn vzadu a řízení (volantem!) vpředu. Když s ním Bollée roku 1875 přijel do Paříže, způsobil ohromný rozruch a nadšení. Po tomto úspěchu následovala stavba dalšího vozu, tentokrát otevřeného kočáru “La Manchelle”, který se mohl pochlubit tehdy neuvěřitelnou rychlostí 35 km/hod. I tento vůz měl úspěch a tak se Bollée rozhodl , že bude parní vozy vyrábět. Vyráběl vozy pro ministerstvo války i pro nadšence a propagátory jízdy na “vozech bez koní”.

Tyto nadšence však přece jen nemohl parní vůz uspokojit. Měli představu o lehkém voze pro rychlou silniční dopravu. Tyto představy vůz na páru, vážící 3 – 4 tuny, nemohl nikdy splnit. Řešením byl motor benzínový (nebo elektrický).

Existence výbušného (benzínového) motoru je spojena se jménem Francouze Etiene Lenoira, který již roku 1859 získal patent na motor “pracující na základě roztahování zápalného plynu”. V září roku 1863 sestrojil vůz hnaný tímto motorem, který však příliš neuspokojil, takže od dalších pokusů bylo upuštěno. Zásluha o konstrukci prvního skutečně použitelného výbušného motoru pro motorová vozidla náleží Gottliebu Daimlerovi a Karlu Benzovi, kteří sestrojili motor v podstatě již v té formě, jak jej známe dnes.

Gottlieb Daimler vyzkoušel svůj motor nejdříve na motocyklu. Když ho pokusy uspokojily, dal zamontovat roku 1886 motor do kočáru. Tento první “automobil” dosahoval rychlosti 18 km/hod. a měl dokonce i rychlostní skříň se dvěma rychlostmi a třecí spojku. Ve stejném roce zkonstruoval vozidlo poháněné výbušným motorem jeho krajan Karl Friedrich Benz. Jeho tříkolový vůz dosahoval rychlosti 15 km/hod. Na rozdíl od Daimlerových motorů, Benzovy motory měly zásadně vodorovné uspořádání válců. Oba konkurenti se později (roku 1926) spojili a vytvořili velkou automobilku Daimler-Benz. S Benzovým jménem se dodnes setkáváme ve slově benzín a u vozů značky Mercedes-Benz (po dceři Mercedes).

.Motory byly na světě a začalo tak přibývat i výrobců automobilů. Ve Francii to byl A. Peugeot, který vyrábí automobily od roku 1891 (předtím vyráběl parní tříkolky) a bratři Louis a Marcel Renaultové, kteří roku 1898 sestrojili miniaturní čtyřkolový vozíček s motorem vpředu (!) a o rok později postavili dokonce první vozík s uzavřenou karosérií (“coupé”). V témže roce (1899) ve zakládán v severoitalském Turíně FIAT (Fabbrica Italiana Automobili Torino), jeden z později největších koncernů tohoto druhu v Evropě.zn. Italského původu je i francouzský automobilový konstruktér Ettore Bugatti (původně sochař!), který zkonstruoval svůj první automobil v roce 1898 a v roce 1921 zakládá továrnu a vozy  Bugatti. Jejich sláva vyvrcholila v prvním a druhém desetiletí po první světové válce, kdy elegantní, malé bugattky vítězily ve všech rychlostních závodech v celé Evropě.

S rozvojem anglického automobilového průmyslu je navždy spjato jméno Charlese Stewarta Rollse, automobilového závodníka (jeho absolutní rychlostní rekord v roce 1902 činil neuvěřitelných 101,7 km/hod.) spoluzakladatele (společně s F. H. Roycem) světoznámé automobilky Rollse-Royce (1906). Tento nadšený sportovec postavil roku 1903 po několika pokusech dvousedadlový vůz se všemi tehdejšími technickými vymoženostmi. Ač tento vůz nebyl nijak levný, získal si brzy velikou oblibu svou spolehlivostí. Od roku 1910 stavěla tato továrna výhradně luxusní vozy, pověstné kvalitou a trvanlivostí ale také vysokou cenou.

Netušený rozvoj automobilismu ve Spojených státech nesl sebou bezohledně ostrý konkurenční boj jednotlivých továren a nezřízeně divokou reklamu, mnohdy velice vzdálenou skutečnosti. Docházelo i k takovým výstřelkům. že továrny jednoho dne vznikly a za několik měsíců zase zanikly nebo vyrobila pouze 10 vozů a pak zahájila výrobu třeba kuchyňských hrnců.

Systematickou výrobu automobilů zahájil teprve syn farmáře, Henry Ford. Vyučil se strojníkem a nějakou dobu pracoval jako hodinář. Hodinářem se však nestal. Roku 1893 postavil primitivní vozík s výbušným motorem a s dvourychlostní převodovkou. Nacestoval v něm kolem 1500 km. Později postavil další automobily až v roce 1903 založil společnost Ford Motor Company. O 3 roky později začal vyrábět první poměrně levné vozy a v roce 1908 uvedl na trh za 825 dolarů známý model T – “Plechovou Lízinku”. Vozy šly dobře na odbyt. Do roku 1927 jich bylo ve více verzích vyrobeno 15 miliónů. Společnost tak přerostla v mamutí podnik. Zvláštností Fordových závodů byla do té doby neznámá pásová výroba: automobily se posouvaly na dopravníku montážní halou a každý dělník vykonával přesně určený pracovní úkon. Ford tak mohl zaměstnávat levné, nevyučené pracovní síly.