Trh korejské kompaktní SUV přijal vřele (během prvního měsíce se prodalo 33 000 automobilů) a příslušní manažeři si na nedostatek zájmu nemohli a ani v současnosti nemohou stěžovat. Už při představení výrobce sliboval, že se časem objeví také zcela nové, malé a úsporné jednotky, které vytvoří základ nabídky. Jak Hyundai slíbil, tak se také na podzim loňského roku stalo. Zákazníci si mohou kromě známých dvoulitrů pořídit také naftový agregát 1,7 CRDI nebo benzinový motor 1,6 GDI.

Fluidní elegán

S příchodem modelu ix35 nastartoval Hyundai novou éru designu svých automobilů. Zajímavé a především originální tvary vznikaly v německém Rüsselsheimu s ohledem na požadavky evropských zákazníků. Ledacos o podobě tohoto malého SUV napověděla studie ix-onic, která se představila před dvěma roky a která vzbudila nemalou pozornost. Odvážný vzhled téměř až šokoval a jeden by nevěřil, že se něco podobného opravdu dostane do výroby. Světe div se, přesně tak se stalo.

Auto vypadá hodně sebevědomě, čemuž napomáhá především rozměrná šestiúhelníková maska chladiče, kterou dostaly také další nově příchozí modely včetně například malého MPV ix20. Hodnotit design je obecně trochu ošemetná záležitost. Pokud mám mluvit za sebe, pak musím říci, že se mi tvary tohoto automobilu líbí, a to především proto, že nejsou podobné žádnému z konkurentů. Na druhou stranu jsem se setkal se spoustou lidí, kterým se fluidně tvarované kompaktní SUV nelíbí. Údajně jsou jeho linie až příliš složité.

Hyundai ix35 se může kromě dravého výrazu také pochlubit zajímavými liniemi. Jedna linka se táhne od přední masky přes světlomety až na bok karoserie, druhá začíná vzadu od místa pro SPZ, přechází přes zadní svítilny a končí až na druhém páru dveří. Na boku karoserie jsou tím pádem vytvořeny zajímavé prolisy (něco na způsob Seatu Ibiza), ještě k tomu okořeněny o celkem netradičně tvarované oplastování spodní části dveří.

Svými rozměry patří model ix35 mezi lepší průměr dané kategorie. Na délku má 4 410 mm (šířka 1 820 mm, výška 1 670 mm), ještě větší je Ford Kuga, sesterská Kia Sportage, postarší Renault Koleos a Volkswagen Tiguan. Zajímavé bude, a nejen v tomto ohledu, porovnání se zcela novým Ssangyongem Korando. Ten je na tom rozměrově prakticky stejně. Navíc nabídne oproti svému korejskému rivalu o deset milimetrů větší rozvor náprav (2 650/2 640 mm).

Interiér na úrovni

Hyundai za posledních několik let udělal velký pokrok nejen z hlediska designu (s příchodem ix20 už definitivně zmizely z nabídky všechny staré modely), ale také v případě zpracování interiéru. Jeho design logicky navazuje na karoserii a opět se nemusí líbit každému. Nicméně oproti posledním příspěvkům například kinetického Fordu vypadá ještě docela střízlivě.

Začít můžeme třeba od použitých materiálů. Jistě, není nikterak složité už dopředu odhadnout, co interiéru vládne. Samozřejmě to je tvrdý plast. Neberte to jako výtku, tak to prostě u automobilů tohoto typu a této cenové kategorie je. Náš exemplář se k testu dostavil ve druhé nejdostupnější výbavě Comfort 4×2. Kromě tvrdých plastů tak jeho interiér obsahoval sedadla kombinující látkové čalounění s umělou kůží a kůží byl potažen také volant a hlavice řadicí páky. Základní výbava Classic 4×2 neobsahuje ani jeden ze jmenovaných prvků. Musím uznat, že i když v interiéru převažuje plast, díky dvěma odstínům a také díky množství stříbrných doplňků výsledek nevypadá vůbec špatně. Navíc působí kvalitně a bytelně, takže docela věřím, že během prvních pár let provozu zde nezačne něco vrzat.

Na řidiče čeká dobře tvarovaný čtyřramenný volant. Standardem pro všechny výbavy je možnost ovládání audio-systému tlačítky na volantu. Zde bych vyzdvihl jejich logické a jednoduché seskupení. Jako praktický detail se ukázala dvojice malých joysticků, která je velmi blízko řidičovým palcům. Otázkou pouze zůstává, zda po nějakém čase nebudou trpět stejnými problémy, jako podobné řešení známé z mobilních telefonů jedné nejmenované značky.

Přístrojový štít má dva výrazné tubusy obsahující otáčkoměr a tachometr. V jejich středu je umístěn na jedné straně ukazatel teploty chladicí kapaliny, na straně druhé palivoměr. Mezi nimi pak najdeme multifunkční displej palubního počítač. Výsledek je jednoduchý a přehledný, prakticky mu není co vytknout.

Ergonomie bez chyby

Testovaný vůz vybavený novou benzinovou jedna-šestkou byl už v pořadí čtvrtým Hyundaiem ix35, se kterým jsem jezdil. Jak nad tím tak přemýšlím, vždy jsem se mezi ovládacími prvky zorientoval prakticky okamžitě a je jedno, jestli jsem v tomto automobilu seděl poprvé, po třetí nebo po čtvrté. Ergonomie je příkladná. Na středovém panelu jsou výrazně oddělené ovladače audio-systému a  klimatizace (v našem případě manuální), takže velmi rychle najdete, co potřebujete. Snad jen ty vstupy pro externí zařízení by nemusely být tak dole.

Když už jsme došli k tématu AUX a USB, musím uvést určitá specifika. Hyundai dává svým zákazníkům možnost připojení externích médií v rámci standardní výbavy, což je velmi pozitivní. Známe případy jiných značek, kde si za toto musíte připlatit také u automobilů s cenovkou přesahující hranici 1,5 milionu korun. Bohužel ono to slavné USB nepracuje úplně bezchybně. Modely Hyundai jsem testoval nesčetněkrát a ve velké většině se opakoval jeden a tentýž problém.
Audio-systém se totiž ukázal jako poněkud vybíravý, takže ze spousty flash-disků, které používám, přehrával jenom některé. Aby toho nebylo málo, ty, které přehrál, fungovaly bez problému přibližně tři dny. Poté se na displeji místo seznamu složek s hudbou objevil nápis “Empty“ a bylo hotovo.

S prostorem na tom je ix35 jak vpředu, tak vzadu dobře. Sedačky jsou příjemné, k automobilu dané kategorie tak akorát tvarované. Cestující ve druhé řadě si budou pochvalovat dostatek místa pro kolena (možná také díky prolisům v opěradlech řidiče a spolujezdce).  Musí se pouze smířit s poněkud omezeným výhledem ven. Boční okna jsou totiž kvůli efektnímu vzhledu celkem úzká.

Čeští chalupáři určitě ocení objem zavazadlového prostoru. V základním uspořádání nabízí Hyundai ix35 465 litrů, což je v kategorii kompaktních SUV téměř nejlepší hodnota. Více nabídne pouze Volkswagen Tiguan (470 l), všichni ostatní zaostávají. Lépe řečeno téměř všichni, protože nováček Ssangyong Korando je schopen pojmout dokonce 486 l. Vypadá to, že do segmentu C-SUV přišel minimálně silný konkurent.

Už podle těchto základních informací, jsou patrné dvě věci. Abyste z motoru dostali maximum, bude potřeba ho pořádně vytočit, protože oba vrcholy leží poměrně vysoko. Zadruhé tu je otázka, zda vůbec 135 koní bude na takto velký automobil stačit, i když podle tabulkových údajů není tato verze kdo ví jak těžká. Provozní hmotnost má hodnotu 1380 kg.

Benzinový základ boduje především naprosto precizním odhlučněním. Věřte, že nijak nepřeháním, když tvrdím, že o něm na volnoběh prostě nevíte. Při plynulé jízdě, která mu sedí asi nejvíce, se nijak neprojevuje. Žádné vibrace, žádný hluk. A plynulou jízdou je možné také dosáhnout na rozumnou spotřebu. Přísným dodržováním nápovědy pro okamžik přeřazení jsem se dostal na 6,8 l/100 km. Pravdou ovšem zůstává, že jsem jel v autě sám a že více než cokoliv jiného připomínala má jízda laboratorní eco-run.

Jak už jsem naznačil, maximum tohoto agregátu leží vysoko. Lépe řečeno leží až sportovně vysoko. Na plný plyn reaguje pohonná jednotka konstantním nárůstem výkonu. Někde kolem čtyř tisíc už budete mít pocitově touhu přeřadit na vyšší rychlostní stupeň, ale to se nacházíte kousek za polovinou využitelných otáček a hlavně teprve tady motor výrazně ožívá.  Červené pole na otáčkoměru začíná až u hodnoty 6500 ot./min a pustit se můžete dokonce i k sedmi tisícům. Osobně se už velmi těším, až si tuhle pohonnou jednotku vyzkouším v některém z menších modelů značky.

Nespěchat

Abych odpověděl na otázku týkající se poměru výkonu motoru a velikosti auta, musím říci, že odpověď je jasná a naprosto logická. Normální jízda není žádným problémem, což je poznat také na rozumné spotřebě. Ale v režimu plného zatížení jedna-šestce GDI hodně rychle dojde dech. S nemalou porcí kilogramů si sice nakonec poradí, ale nebude to zadarmo. Motor budete muset točit a díky tomu stoupne spotřeba (na devět a více litrů).

Celkově musím konstatovat, že se nový základní motor opravdu povedl. Svým výkonem se vyrovná starším dvoulitrům a ve výsledku nakonec mnoho neztrácí ani na  dvoulitr, který najdeme v aktuální nabídce, byť ten je silnější o 28 koní a dokáže vyprodukovat o 27 newton metrů vyšší točivý moment. Spotřeba je hodně závislá na stylu jízdy, ale vzhledem k pořizovací ceně a k cenovým odstupům dalších motorizací se zdá být agregát 1.6 GDI dobrou volbou.

Hyundai ix35 je čistě silničním automobilem.  I když některé v nabídce vyšší verze by snad i mohly mít nějaké ty ambice alespoň na rozblácené polní cesty, základní provedení s pohonem jedné nápravy se dostane do úzkých už při sebemenším náledí. Podvozek je naladěn spíše na pohodlí cestujících a výsledek plně odpovídá schopnostem motoru. Ideální tedy je plynulá a klidná jízda. Své k tomu řeknou také relativně malé šestnáctipalcové disky. Sice nevypadají tak efektně jako osmnáctky, které využívá nejvyšší výbava Premium 4×4, ale díky vyšším pneumatikám posádka tolik netrpí na sebemenší ostré nerovnosti.

V zatáčkách se automobil chová obstojně. I přes své rozměry a vyšší stavbu karoserie se výrazně nenaklání. Technikům se zkrátka povedlo podvozek naladit tak, že vytváří ideální kompromis. Daleko větší překážkou na okresních komunikacích je z pohledu řidiče přeposilované řízení. Účinek posilovače je asi tak podobně přehnaný, jako tomu je v případě automobilů značky Citroën. Nicméně dá se na to zvyknout.

Naopak vyzdvihnout musím manuální šestistupňovou převodovku. Její chod je totiž přesný. Celkově jsou převody s výjimkou šestky kratší. Jsou tedy sladěny s charakterem motoru, který má rád vyšší otáčky. Na dálnicích díky nataženému šestému rychlostnímu stupni se při rychlosti 130 km/h stále budete držet pod hranicí 4 000 ot./min. Spotřeba ale v takovém jízdním režimu atakuje devítku.

Základ stačí

Hyundai ix35 osazený motorem 1,6 GDI je určený především pro méně náročné zákazníky. V základní výbavě Classic 4×2 si tento vůz můžete pořídit už od 409 990 Kč. Testovaná druhá úroveň Style 4×2 je dražší o 65 000 Kč. Zde je zajímavé porovnat příplatky za ostatní motorizace. Silnější dvoulitr je draží 50 000 Kč (u výbavy Classic 4×2), respektive o 40 000 Kč v případě Style 4×2. Ano, na silnici je svižnější, ale rozdíl není zdaleka tak výrazný, aby mě přesvědčil k danému příplatku a k vyšším provozním nákladům.

Odstup základní jedna-šestky od další novinky 1,7 CRDi je ještě vyšší. Za naftu si připlatíte 90 000 Kč, respektive 80 000 Kč ve výbavě Style 4×2. Zde je dobré si rozmyslet, kolik a kde s automobilem najezdíte. Malý naftový motor si řekne v průměru o dva litry méně než testovaný benzín. Když to zjednoduším a budu počítat s cenou 32 Kč za litr benzinu i nafty (protože se ceny dle místa nákupu výrazně liší), vrátí se mi příplatek za úspornější motor až po ujetí více než 100 000 kilometrů.

Hyundai ix35 1,6 GDI tak spolehlivě splní úlohu relativně dostupného crossoveru, se kterým bude jeho majitel denně popojíždět sám do práce a občas vyrazí s rodinou na delší cestu. Na takový režim používání je jedna-šestka vzhledem ke své pořizovací ceně naprosto dostatečná.

• Motor: zážehový čtyřválec
• Objem: 1591 cm3
• Nejvyšší výkon: 99 kW (135 k)/6300 ot./min.
• Nejvyšší kroutící moment: 167 Nm/4850 ot./min.
• Zrychlení z 0 na 100 km/h: 11,1 s
• Nejvyšší rychlost: 178 km/h
• Převodovka – způsob řazení, počet stupňů: manuální, 6 st.
• Podvozek vpředu: náprava nezávisle zavěšená, typ McPherson se stabilizátorem
• Podvozek vzadu: náprava víceprvková
• Brzdy: vpředu kotoučové s vnitřním chlazením, vzadu kotoučové
• Objem zavazadlového prostoru: 465/1436 l
• Hmotnost provozní/celková: 1380-1502/1830 kg
• Spotřeba paliva město/mimo město/komb.: 6,3/4,8/5,3 l/100 km
• Objem palivové nádrže: 58 l
• Délka/šířka/výška: 4410/1820/1660 mm
• Rozvor náprav: 2640 mm
• Cena testovaného vozu: 474 990 korun
• Cena nejlevnějšího modelu: 409 990 korun (1.6 GDI, Classic 4×2)